ŽIVA Rakytník

O NÁS.

Chtěl bych se Vám představit, jmenuji se Aleš. Vždycky jsem si přál hospodařit na vlastním poli v souladu s principy, kterým věřím. Příroda je mojí celoživotní vášní a práce venku je pro mě relax. Rakytník jsem pěstoval na zahradě několik let, i když byl ještě poměrně neznámou plodinou. Otestoval jsem několik odrůd a stále více jsem tuto rostlinu obdivoval. To všechno vedlo ke spontánnímu nápadu vysázet sad. Rodina mě od začátku podporovala a tak jsme začali společně plánovat.

Našli jsme pole, které leželo ladem. To se nachází v oblasti Vinohrádek, která je součástí přírodní památky Kyšice-Kobyla. Pole bohužel strádalo vlivem intenzivního zemědělství v okolí. Zmizely meze, místo trpělo suchem, i když je vyhlášeno jako přírodní památka díky tůním a mokřadům, které jsou domovem mnoha zvířat včetně vzácného čolka obecného.

1. října 2012 jsme začali sázet keře rakytníku a už od začátku jsme se drželi principů udržitelného zemědělství. Mezi keři je zapěstovaný luční porost, který zabraňuje erozi půdy a je zdrojem potravy i útočištěm pro širokou paletu živočichů. Uličky sekáme mozaikově a postupně tak, aby v bylinách dozrála semena a hmyz mohl dokončit svůj reprodukční cyklus. Díky tomu je co nejméně zasažena druhová diverzita a zároveň je podporován přirozený způsob boje proti škůdcům na plodinách. Proti hrabošům nám pomáhají dravci, pro které stavíme na poli bidýlka. Podél pozemku jsou vysázeny řady dubů, které zachytávají chemické postřiky z okolních řepkových polí. Na rakytník nám chodila divoká prasata, která vyrývala keře. Potom jsme ale dostali dárek od kladenského medvědária. V rozích pole jsou schované kyblíky s medvědím trusem a po prasatech se slehla zem.

Dnes s radostí pozorujeme, jak se u nás přírodě daří. Mezi keři žijí zajíci a lasičky. Hraboše loví čápi, poštolky a jestřáb. V létě na poli zpívají spousty malých pěvců, kteří loví hmyz a na podzim přilétá pravidelně dosklidit zbytky úrody, kterou nezvládneme očesat, drozd kvíčala. Velkou radost jsme měli z čolků, kteří u nás na poli zimují. U sadu náš kamarád chová včely, a i když rakytník k opylení využívá vítr, pomáhají nám s pěstováním ostatního vysázeného ovoce – dřínu, šípku a černého jeřábu. 

Do nedávna jsme pěstovali jenom pro rodinu a přátele. Doma jsme zkoušeli různé recepty a experimentovali. Kuchyň byla většinu času oranžová a my jsme se rozhodli zrekonstruovat stodolu za domem a výrobu tam přesunout. V roce 2020 jsme měli hotovo a od té doby vaříme rakytníkové dobroty i pro Vás. Doufáme, že vám budou chutnat a že z nich budete mít stejnou radost jako my. Tímhle bychom chtěli poděkovat všem, co nám během naší cesty pomáhali a pomáhají.

Aleš, Helena, Lůca, Zůza a Martin

P.S.: Chcete se k nám přijet podívat? Kontaktujte nás, rádi Vám to u nás ukážeme.

O NÁS.

Chtěl bych se Vám představit, jmenuji se Aleš. Vždycky jsem si přál hospodařit na vlastním poli v souladu s principy, kterým věřím. Příroda je mojí celoživotní vášní a práce venku je pro mě relax. Rakytník jsem pěstoval na zahradě několik let, i když byl ještě poměrně neznámou plodinou. Otestoval jsem několik odrůd a stále více jsem tuto rostlinu obdivoval. To všechno vedlo ke spontánnímu nápadu vysázet sad. Rodina mě od začátku podporovala a tak jsme začali společně plánovat.

Našli jsme pole, které leželo ladem. To se nachází v oblasti Vinohrádek, která je součástí přírodní památky Kyšice-Kobyla. Pole bohužel strádalo vlivem intenzivního zemědělství v okolí. Zmizely meze, místo trpělo suchem, i když je vyhlášeno jako přírodní památka díky tůním a mokřadům, které jsou domovem mnoha zvířat včetně vzácného čolka obecného.

1. října 2012 jsme začali sázet keře rakytníku a už od začátku jsme se drželi principů udržitelného zemědělství. Mezi keři je zapěstovaný luční porost, který zabraňuje erozi půdy a je zdrojem potravy i útočištěm pro širokou paletu živočichů. Uličky sekáme mozaikově a postupně tak, aby v bylinách dozrála semena a hmyz mohl dokončit svůj reprodukční cyklus. Díky tomu je co nejméně zasažena druhová diverzita a zároveň je podporován přirozený způsob boje proti škůdcům na plodinách. Proti hrabošům nám pomáhají dravci, pro které stavíme na poli bidýlka. Podél pozemku jsou vysázeny řady dubů, které zachytávají chemické postřiky z okolních řepkových polí. Na rakytník nám chodila divoká prasata, která vyrývala keře. Potom jsme ale dostali dárek od kladenského medvědária. V rozích pole jsou schované kyblíky s medvědím trusem a po prasatech se slehla zem.

Dnes s radostí pozorujeme, jak se u nás přírodě daří. Mezi keři žijí zajíci a lasičky. Hraboše loví čápi, poštolky a jestřáb. V létě na poli zpívají spousty malých pěvců, kteří loví hmyz a na podzim přilétá pravidelně dosklidit zbytky úrody, kterou nezvládneme očesat, drozd kvíčala. Velkou radost jsme měli z čolků, kteří u nás na poli zimují. U sadu náš kamarád chová včely, a i když rakytník k opylení využívá vítr, pomáhají nám s pěstováním ostatního vysázeného ovoce – dřínu, šípku a černého jeřábu. 

Do nedávna jsme pěstovali jenom pro rodinu a přátele. Doma jsme zkoušeli různé recepty a experimentovali. Kuchyň byla většinu času oranžová a my jsme se rozhodli zrekonstruovat stodolu za domem a výrobu tam přesunout. V roce 2020 jsme měli hotovo a od té doby vaříme rakytníkové dobroty i pro Vás. Doufáme, že vám budou chutnat a že z nich budete mít stejnou radost jako my. Tímhle bychom chtěli poděkovat všem, co nám během naší cesty pomáhali a pomáhají. 

Aleš, Helena, Lůca, Zůza a Martin

P.S.: Chcete se k nám přijet podívat? Kontaktujte nás, rádi Vám to u nás ukážeme.